Rhódský kolos
Ostrov Rhodos prý ležel na dně oceánu. Pak ho ale bůh Hélios vynesl na světlo a požádal ostatní bohy, aby mu ho svěřili do vlastnictví.
Ostrov Rhodos byl osídlen již v mínojském období. Když Dórové přišli do Řecka, usadili se mimo jiné také na tomto ostrově. Vznikly na něm tři městské státy: Ialysos, Kamiros a Lindos. Roku 408 př.n.l. se spojily a vytvořily jednotný státní celek. V roce 305 př. n. l. oblehl Rhodos makedonský král Demétrios I. Rhodésané však měli velmi vřelé obchodní styky s Egyptem, se kterým měli uzavřenou i spojeneckou smlouvu a s jejich přispěním ostrov ubránili. Na památku této události se obyvatelé rozhodli vystavět obrovskou sochu boha Hélia, známou jako kolos rhodský. Prostředky na to získali prodejem válečné kořisti. Hélios byl řeckým bohem slunce uctíváným po celém Řecku, především však na Rhodu.
Socha, která byla považována za jeden ze sedmi divů světa, byla dílem rhodského sochaře Charéta z Lindu (žáka Lysippa, který zbudoval sochu Dia) a byla vztyčena u vjezdu do rhodského přístavu Mandraki. Ne všichni lidé se stavbou kolosu souhlasili. Podle proroctví se bůh Hélios urazí a za následek to bude mít zkázu sochy i celého města Rhodosu. Nicméně roku 303 př. n. l. stavba začala. Rhodský kolos měřil okolo 33 metrů a velikostí ho překonala až v roce 1886 socha svobody. Popis sochy se dochoval v několika dílech spisovatelů, ale málokterý z nich ho doopravdy viděl. Podle Filóna měl kolos tvar volně stojící mužské postavy s jednou rukou zdviženou. V té držel pochodeň, která se dala zapálit a kolos tak mohl sloužit jako maják. Stál na bílém mramorovém podstavci. Podle některých zdrojů měla socha rozkročené nohy, ale to nebylo možné, protože by se kolos vzhledem ke své váze zřítil. Vevnitř měl několik mramorových sloupů, které byly hlavní podpěrou. Na ně byla připevněna železná konstrukce a na tu vnější plášť z bronzových plátů. Obličej Hélia a jeho koruna se sedmi paprsky byly pozlaceny. Jeho výška byla okolo 33 metrů.
Roku 226 př.n.l., udeřilo na Rhodu velké zemětřesení. Město bylo těžce poškozeno a kolos nevydržel ve svém nejslabším místě - v kolenou a padl. Rhoďané se báli jeho vztyčení kvůli starobylé věštbě a tak téměř další tisíciletí ležel kolos v troskách. Roku 654 n. l. Rhodos obsadili Arabové a arabský kalifa zbytky sochy prodal židovskému obchodníkovy z Edessy. Po dva tisíce let si udržoval rhodský kolos statut největší sochy světa, než byl překonán postavením newyorské sochy Svobody r. 1886. I význam města Rhodos začínal upadat, přesně jak pravila věštba. Hospodářský bojkot ze strany Říma jej nakonec definitivně dorazil.
